Bratislava
21.2.2017 11:05
Peter PolehnaCo se děje u nás v Bratislavě?
INRI road v Bratislavě žila poslední semestr otázkou „Kdo jsem?“ probíranou na INRI večerech. Tyto večery byly cyklem zamyšlení nad místem lidí (nás osobně) v Božím plánu. Konaly se každé pondělí v sedm, přičemž se postupně probírala následující témata: Jsem skutečný, Jsem Boží záměr, Jsem Boží dílo, Jsem Boží obraz, Jsem originál, Jsem muž, Jsem žena, Jsem nenahraditelný, Jsem milovaný, Jsem Boží dítě a Jsem Boží přítel. Současně během týdne probíhaly dvě skupinky: studijní, kde jsme společně studovali Skutky apoštolů, a čitatelská, Písmožrúti, kde si společně čteme Bibli podle chronologie událostí.
INRI večery jsou určitou adaptací studentských bohoslužeb. Uvědomili jsme si, že aktuální situace a potřeby lidí, kteří na ně chodili, se míjely se závěry bohoslužby. Měli jsme pocit, že to není „ono“, že je to prázdné, formální, bez růstu. Proto jsme se rozhodli změnit zavedený formát a přemýšleli jsme, jak s tím pokračovat a jestli vůbec? Modlili jsme se a shodli jsme se na tom, že to smysl má a že, pokud bude Bůh chtít, budeme v tom oddaně pokračovat. Postupně jsme přišli na to, že naše konkrétní podmínky nabízejí jiný rozměr. A tak vznikl nápad, že se budeme setkávat každý týden v pondělí, abychom tak společně „přivítali“ nový týden a duchovně se na něj naladili. Chtěli jsme změnit formálnost a neosobní rozměr dosavadních setkávání a tak jsme se začali společně věnovat jednomu ucelenému tématu, které jsme si mezi sebou jako laici rozdělili na jednotlivé části. Tím vznikl prostor bourat bariéry mezi pasivní konzumací posluchače a aktivitou řečníka. Sloužíme si navzájem a chtěli bychom tak burcovat lidské srdce každého příchozího k touze po Božím slově a po vlastní službě druhým.
Po této zkušenosti přišel nový semestr a s ním i nová inspirace. Nebylo již dostačující jen tak si určit téma, kterým bychom se věnovali. Pocítili jsme intenzivní potřebu odpovídat na aktuální situaci, a ta nám momentálně rezonuje takto – Kde jsem? Kdo jsem? Čemu vlastně věřím? A věřím vůbec? Čemu věří moji rodiče? Čemu věří moji nejbližší? Proč chodím kolem díla E. G. White obloukem, když jsme zatím ani slůvko z jejího díla nezahlédli? Pocítili jsme, že to, co se nám teď děje, v čem žije dnešní (naše) generace církve, je krize vlastní identity, respektive identity jako věřícího člověka, identity „jsem adventista a vím proč“. Na základě těchto okolností máme v plánu společně přemýšlet nad základními body věrouky Církve adventistů sedmého dne a konfrontovat tak vlastní situaci, zjistit, kde se vlastně nacházíme. Zde to ovšem nekončí - to nejdůležitější totiž je, co s daným zjištěním uděláme? Proto se společně modlíme a upřímně věříme, že nás Hospodin povede a doufáme, že nám ve své milosti bude ukazovat Pravdu, která nás pohltí a nedovolí vrátit se zpět, odkud jsme vyšli.
