Pro všechny
26.1.2016 13:25
Lenka HodrovaTo mně by se nemohlo stát!
12. prosince 2015 odvysílala ČT na Hydeparku (odkaz je dole) rozhovor s Philipem Zimbardem, psychologem, emeritním profesorem na Stanfordově univerzitě, který je znám jako autor a účastník tzv. Stanfordského vězeňského experimentu.
V něm zkoumal, jak se mění chování lidí v podmínkách, na které nejsou zvyklí. Z jedné skupiny běžných vysokoškoláků vytvořil vězně, z druhé dozorce. Všichni plnili zadaný úkol a pohybovali se ve speciálně upraveném podzemním prostoru studentských kolejí, které simulovalo vězení. Pokus byl přerušen již po šesti dnech, protože strážci byli na vězně příliš krutí.
Co se v těch šesti dnech stalo? Jak se z běžných lidí mohli stát tyrani? Jak se mění chování člověka ve skupině, zatímco sám a za jiných okolností by jednal jinak? Jak a proč se dobří lidé obrátí ke zlu? Byli bychom všichni za určitých podmínek zlí? Kde je hranice mezi dobrem a zlem?
Zjištění Philipa Zimbarda mohou být pro někoho překvapivá. Pro jejich pochopení doporučuji shlédnout celý rozhovor na internetu.
Že člověk může selhat a dopustit se chyby či hříchu stejně jako druzí, je zkušenost nás všech. Asi se nepřihodilo jen mně, že jsem si jako mladý nejednou pomyslel: “Tohle bych nikdy neudělal” anebo “až budu velký, budu to dělat jinak,” a podobně. A pak jsem zjistil, že dělám stejné chyby jako druzí a nebo podobné. Proto ke zralosti povahy patří pokora, která se nepovyšuje nad druhé a na jejich chyby nahlíží s vědomím vlastní slabosti.
Těžší je ale představa, že za určitých okolností bychom mohli klesnout tak hluboko, kam si myslíme, že by nás určitě nepustilo naše svědomí; že by se z nás mohli stát např. tyrani, násilníci a možná i vrazi.
No, schválně, jak se vám čte např. biblický příběh o králi Davidovi, který zcizoložil s manželkou svého souseda až ho nakonec po neúspěšné kamufláži celého případu pro jistotu poslal na smrt? (2. Samuelova 11) Napadlo někoho s úlevou, že když Bůh odpustil Davidovi (Žalm 51), jistě odpustí i vám mnohem menší hříchy? Možná někdo připustí, že by snad mohl čistě teoreticky selhat v manželské věrnosti, (fakt ale jen teoreticky…), ale aby nechal někoho kvůli tomu zabít? Uff… To snad ne…
Opravdu? Jsme si jistí, že ve stejném postavení, stejné době a za stejných okolností bychom na Davidově místě jednali jinak? Výzkumy Philipa Zimbarda nám tuto jistotu do značné míry berou.
A je to dobře. Selhání Adama, Evy, Kaina a následně kterékoliv z biblických postav nás nemá vést k falešnému sebevědomí, že “tohle by se nám nemohlo stát”, ale k uvědomění, že k jejich rozhodnutí a činům máme možná mnohem blíž, než jsme ochotni si připustit. Jen jsme nebyli ve stejné situaci.
Je zajímavé, že dokonce sám autor Stanfordského experimentu, renomovaný psycholog Zimbardo, byl překvapen sám ze sebe a svého jednání, které bylo ovlivněno jeho rolí ředitele simulované věznice a vývojem situace.
Pokud čekáte, jestli v tomhle příspěvku zazní něco povzbudivého, bude to teď. Ve 49. minutě rozhovoru na Hydeparku dostal profesor Zimbardo otázku, jak velká část populace je schopná odolat zlu a zda je jisté, že by tito lidé odolali vždy anebo by při jiné situaci zlu podlehli.
Zimbardo odpověděl takto:
“To nevíme a proto je to skvělá otázka. Ale vím a také to můžeme říct, že v každé situaci dokáže asi deset procent lidí nějak čelit zlu.”
Zimbardo pak uvedl příklad holocaustu, nacismu a komunismu s tím, že v každé zemi vždy existuje hnutí odporu, vlastenci, kteří trpí a jsou připraveni trpět. Na následující otázku, co mají společného, odpověděl takto:
“To nevíme. Zajímavé je, že hrdinství se nějak nezkoumá. Slova hrdina a hrdinství nejsou psychologickými pojmy,… nejsou to postavy z komiksu, jsou to běžní lidé. Každý může být hrdina, každý den, v každé zemi, v každém městě někdo udělá něco hrdinského a my si to neuvědomujeme, pokud se to nevysílá v TV nebo o tom nečteme v novinách.”
V Bibli je takových příběhů mnoho. Příběhy hrdinů, kteří v časech, kdy téměř všichni selhali, zůstali věrní. Možná máte odpovědi na otázku, čím to bylo. Ale máte i odpověď na to, proč někdy věrní náhle selhali a proč se jindy nevěrní stali nakonec věrnými?
Jsou to dobré otázky. A odpovědi v Bibli nám ukazují, že nikdo z nás si nemůže být jistý tím, jak budeme jednat zítra nebo za rok, zda selžeme nebo se staneme hrdiny. V tom se musíme učit pokoře a přiznání své slabosti. Na druhé straně můžeme hledat cestu, jak patřit k těm, kteří se zlu chtějí postavit a kteří se i za cenu rizika nakonec stanou hrdiny.
“Tomu, kdo vítězí, dám jíst ze stromu života, který je v Božím ráji.” (Zj 2:7)
Stanislav Lanc
Celý rozhovor s Philipem Zimbardem na Hydeparku:
http://www.ceskatelevize.cz/specialy/hydepark-civilizace/12.12.2015/
