Pro všechny
10.11.2015 10:53
Lenka HodrovaMá cesta k Bohu
Mé první zkušenosti s Bohem se u mě odehrávaly už v dětství, když mi každý den maminka četla příběhy starého zákona, z obrázkové Bible pro děti. Vzpomínám si, že jsme chvíli chodívali i do sboru CASD, odtamtud si ale vybavuji spíše jen hodiny dlouhého sezení v lavicích, zpestřené kreslením si. Bylo mi tenkrát asi šest. Pak jsme se navíc přestěhovali a do sboru postupně přestali dojíždět. Občas jsem se modlil, ale často jsem na Boha zapomínal.
Až během střední školy se mi pak od kazatele, který kdysi křtil mé rodiče, naskytla příležitost vyrazit na Slovensko na prázdniny s církevní mládeží, kde jsme se kromě sportovních aktivit i pravidelně zamýšleli nad Biblí. To byla pro mě úplně nová zkušenost. Poznal jsem spoustu skvělých přátel a konečně jsem o Bohu začal více přemýšlet. Po návratu do Prahy jsem začal docházet na biblické vyučování, intenzita mého studia však časem pomalu opadla. Pak přišlo období, kdy se rodiče rozvedli a já se rozhodl nastoupit na vojenskou vysokou školu.
Byl jsem přesvědčen, že Bůh je, ale nijak výrazně mě to asi neovlivňovalo. A i když jsem si častokrát Boží vedení uvědomil, žil jsem si víc podle svého a občas se třeba i vydal cestou hodně vzdálenou od té, kterou nás Bůh vede. Ale pokaždé když se mi tak stalo, jako by mě zase nějaká neviditelná ruka chytla za límec, nasměrovala zpět a postrčila ještě blíže k Bohu. A tak mě vždycky fascinovalo, kolik trpělivosti s námi pán Bůh má a i když na něj často zapomínáme, připomíná se nám znovu a znovu. A to i ve chvílích, kdy bychom to čekali ze všeho nejméně.
A tak jsem později během svého studentského života v Brně pokračoval dál v biblickém studiu. Bylo to v době, kdy se začal rozjíždět projekt INRIroad. Díky tomu jsem měl možnost více se potkávat s jinými věřícími studenty, kterých jsem do té doby vlastně moc neznal. A to mi také pomohlo k tomu, že jsem konečně začal více poznávat i pána Boha. Teprve na konci vysoké školy jsem si najednou začal uvědomovat, jak důležité je pro mě rozhodnout se pro život s Bohem. Že v této věci nelze dělat nic napůl, protože Bůh nám dává na výběr dvě možnosti. Možnost přijmout jeho přátelství a lásku k nám a nebo to vše odmítnout. Nic mezi tím podle mě nemůže dlouhodobě fungovat, i když jsem se to hodněkrát snažil zkoušet.
Od doby, kdy jsem se poprvé začal dozvídat o Bohu, už uplynulo mnoho let. A často si říkám, jak moc mu jsem vděčný za to, že mi dal tu možnost poznávat jej. Můj život je asi typickou ukázkou toho, jak některé naše cesty mohou být skutečně během na dlouhou trať, složitým a zdlouhavým. Ale zároveň také toho, že cesty bez překážek a obtíží pro nás nemusí být vždy ty nejlepší. Stále častěji kolem sebe slýchávám, že není pro člověka dobré, aby měl snadný život. A čím déle nad tím přemýšlím, tím víc s tím musím souhlasit. Protože právě ve chvílích, kdy padáme a máme pocit, že se nám všechno hroutí, máme tu největší možnost si uvědomit, co je pro nás na této zemi tím jediným pevným bodem, který nás může zachránit, pokud se rozhodneme držet se ho.
Jiří Barták
