INRI ROAD Křesťanská studentská organizace

Pro všechny

21.9.2015 19:13Lenka Hodrova

Adrenalinový dojezd alias RAIL free WAY

            Začátek srpna se INRI road nesl v duchu závodu RAIL tour. 30 mladých lidí soutěžilo mezi sebou, bojovalo o každý bod s neskutečnou vervou a přitom balancovali na hranici svých fyzických i psychických možností. Jezdíte, chodíte a máte pocit, že tohle utrpení snad nikdy neskončí. A pak jste najednou v cíli. Veškerý adrenalin zmizí jak lusknutím prstu a vám je najednou líto, že svému tělu nemůžete dávat sodu dál. Co teď? Byla by přeci škoda nevyužít nově nabyté kondice a možnosti další týden jezdit libovolně na již zakoupenou jízdenku.

            Po dojezdovém víkendu na faře v Dubu nad Moravou, kde se většina účastníků RAIL tour alespoň trochu zregenerovala, přišel přední náčelník nové výpravy – neúnavný Honza Havelka s plánem, kam se bude vyrážet. Plán to byl sice volnější, přesto nepočítal s žádnými ořezávátky.

               Prvního dne výpravy se účastní pouze tři silní muži a jedna, ještě silnější slečna. Vyrazili na samý sever Moravy, kde je ihned ze startu překvapil silný déšť. Toho se však nikterak nezalekli a vyšplhali se až k vodní nádrži Dlouhé stráně (upozorňuji, že tato vodní nádrž je ve výšce 1350 m. n. m., takže opravdu vyšplhali). Během noci se tato skupina neohrožených přesunula ke Krnovu, kde cca o půl 2 ráno dobyla rozhlednu Cvilín. Pak už je čekal dlouhý přesun do středních Čech, kam mimo jiné mělo namířeno dalších 5 členů RAIL free WAY-výpravy.

             Konečně se na Hlavním nádraží v Praze potkáváme – vrchní zapisovatelka závodu Lenočka, zástupci červeného, žlutého, limetkového a fialového týmu a POZOR – modrý tým v kompletní sestavě. Společně míříme do Berouna (o požáru na trati si radši nechte povyprávět osobně), odkud se krásnou NPR Karlštejn šineme až na vrchol dalšího checkpointu - Svatojánské skály. Zde si užíváme nejenom dechberoucího výhledu, ale především děsně dobrého medovníku, kterým jsme oslavili (nemůžu psát kolikáté) narozeniny našeho náčelníka. Následně se přes kopečky i nížiny, vyschlé vodopády i koryta přesouváme až k lomu Malá Amerika. Jakmile se naše těla ponořila pod hladinu, všem bezesporu projela hlavou myšlenka, jak je nám líto, že zrovna tenhle checkpoint nebyl vylosován do samotného závodu. U lomu se s námi loučí dva účastníci a naše společenstvo devíti se rozpadá. Nostalgickou náladu však brzy zahání skvělá večeře na Karlštejně a především šarmantní číšník, kterého evidentně mrzelo, že svoji práci nemůže odložit a vyrazit s námi. Koupel a jídlo završuje třetí důležitá aktivita, která nám většinou na RAIL tour chybí, a to slastný spánek.

              Třetí den opouštíme Karlštejn a se ztrátou dalších dvou členů dojíždíme až do Bílé Třemešné, odkud se v neúprosných 40 stupních mezi poli snažíme najít přehradu s pohádkovým názvem Les království. Přehrada byla opravdu kouzelná, přesto se rozhodneme pokračovat v chladnější variantě. Míříme tedy (logicky) na severozápad, na poslední checkpoint tohoto třídenního putování – do Bozkovských dolomitových jeskyní. Přestože jsme se většina těšili na prohlídku, dalšího komfortu, kterého si na RAIL tour nemůžeme dopřávat, nebylo nám z kapacitních důvodů vyhověno.

                  A jelikož vedra, vos i únavy přibývalo, pomalu jsme se loučili a odebrali se směr naše domovy…a to s vědomím, že jsme prožili úžasné dny v partě skvělých lidí, navštívili obdivuhodná místa a to všechno v přírodě, kterou stvořil náš milující Bůh. Díky za to!

Klára Černá