Pro všechny
23.6.2015 18:32
Lenka HodrovaZe tmy jsem přešla do světla
Chtěla bych se s vámi podělit o svou zkušenost obrácení. Bude mi 22 let a poznala jsem Boha těsně před svými 20. narozeninami. Nechci ze svého života před tím dělat něco horšího, než to ve skutečnosti bylo, řeknu vám pravdu a nic jiného. Chodila jsem vždycky ráda na diskotéky, kde jsme se bavili pitím. Každý večerní víkend byla akce a na to jsem se vždycky těšila. Přišlo mi normální bavit se alkoholem, člověk se rychle hodí do nálady a já se vždycky tak nějak dokázala kontrolovat. Občas jsem ujela a udělala jsem něco, čeho jsem druhý den litovala, ale většinou jsem věděla, co dělám. Hodně času svého života jsem věnovala také sportu, hrála jsem hokej, který pro mě byl vším. Později jsem začala hrát i florbal. Každý den jsem trénovala a to mě naplňovalo, tyto sporty pro mě znamenaly hodně.
I přesto, že jsem měla tyto věci ve svém životě, můj život byl prázdný. Často jsem mívala stavy, kdy jsem potřebovala vědět, jaký je smysl života. Vždycky jsem tak nějak věřila, že nějaký Bůh je a dokonce jsem se k němu i modlila, když mi bylo nejhůř, ale nikdy mě nenapadlo, že by ke mně mohl mluvit skrze Bibli. Nerozuměla jsem křesťanům, jak můžou žít tak svázání nějakými přikázáními. Četla jsem esoterickou literaturu, hledala jsem něco, co mě naplní. Existují knížky, které vám řeknou, že se vám může splnit, cokoliv budete chtít. Tyhle jsem četla a hledala jsem v nich něco, co by mi dalo smysl života. Přečetla jsem takových knížek hodně, ale ani v jedné z těchto knížek jsem nenašla to, co jsem chtěla. Můj život se točil také hodně kolem mužů, chtěla jsem v nich najít svoji hodnotu. Hledala jsem někoho, kdo by zaplnil prázdné místo v mém srdci. Když jsem si našla přítele, myslela jsem si, že teď budu šťastná. Bohužel jsem nebyla. Na pohled jsem byla jako každá jiná holka, asi byste na mě nepoznali, že se mnou není něco v pořádku. Myslím, že tyhle věci si člověk nosí hluboko v sobě a řeší je, když ho nikdo nevidí.
Krátce před mýma 20. narozeninama mě kamarádka, která semnou hrála florbal, pozvala na jednu křesťanskou akci. Uvěřila ve stejný rok jako já, protože si našla věřícího přítele. Ta akce se jmenovala Finská jízda a šlo o to, že do Frýdku-Místku přijela parta mladých finů evangelizovat město. Přišla jsem odpoledne z práce a říkala jsem si, co budu dělat. Nudila jsem se, takže jsem si říkala, že bych se mohla jít podívat na tu akci. Šla jsem tam a poznala jsem křesťany v mém věku. Zarazilo mě, že jsem se s nima tak dobře bavila a nemusela jsem u toho ani pít. Hráli jsme hry, povídali jsme si. Sblížila jsem se tam s jedním Finem, který na mě poznal, že nemám žádný bezpečný přístav. Trávila jsme se svými finskými přáteli každý den po dobu 7 dní a začínala si všímat, že mají něco, co já nemám. Modlili se a hodně mluvili o nějakém Ježíši. Říkala jsem si, fajn, to jsou blázni ale je mi s něma dobře. Chtěla jsem s něma být a něco mě k nim přitahovalo. Poslední den než kluci odjeli, jsme spolu mluvili a řekla jsem jim, že se mi hrozně líbí, to co žijí, ale že mám strach, že nedokážu přestat pít. Chtěla jsem znát Boha jako oni, ale bála jsem se, že se nedokážu vzdát svých starých způsobů. Řekli mi, že se nemám bát a modlili se za mě.
Potom odjeli a já otevřela Bibli, kterou mi kdysi dala jedna známá (dnes moje sestra ve sboru Frýdek-Místek). Začala jsem číst od začátku, jak Bůh stvořil svět a z ničeho nic jsem tomu uvěřila. Byla jsem hrozně hladová a chtěla pořád víc. Z počátku jsem nerozuměla některým pasážím a říkala jsem si, co to asi znamená. Ale bylo mi hrozně dobře, když jsem to četla. Pak najednou jsem začala podobenstvím rozumět. Když se na to dívám zpětně, tak vím, že tohle byl moment, kdy mi Bůh dal Ducha svatého. Začala jsem tomu, co čtu rozumět. Všechno mi dávalo smysl a nacházela jsem tam pravdu. Nedokážu to úplně popsat, ale když jsem si přečetla něco z evangeliích, kde mluví Ježíš, říkala jsem si, „Jo, vždyť to je přece pravda! Jakto, že jsem to nevěděla předtím?“. Bylo to jako bych nacházela pravdu, kterou jsem vždycky znala, jen jsem na ni zapomněla. Začala jsem poslouchat chvály a mluvit s Bohem. Každé ráno jsem se budila s neskutečnou radostí a s vědomím, že Bůh tam někde je. Život mě bavil, když jsem věděla, že tam je On a záleží mu na mě. Někdo mě miloval. Když jsem četla evangelia, zamilovala jsem se do Ježíše. Pamatuju si, že jsem na něj nemohla přestat myslet. Byl tam každý den, když jsem se vzbudila. Byl mojí poslední myšlenkou, když jsem šla spát a mojí první myšlenkou, když jsem vstávala. Nevím, jestli si dokážete představit, co jsem prožívala. Můj život byl prázdný a svou mysl jsem zaměřovala na sebe, popř. na nějakého toho chlapa. A pak najednou tam byl Ježíš. Nemohla jsem ho dostat z hlavy. Byl ale zdrojem mojí radosti. Dával mi něco, co mi nikdy nikdo nedal. Hltala jsem Bibli každý den v práci, v autobuse, doma. Čím víc jsem četla, tím víc jsem si všímala, že už nemám potřebu pít. Už jsem nechtěla chodit na diskotéky a žít životem, který jsem měla předtím. Poznala jsem přece někoho, kdo mi dal smysl. Nechtěla jsem Ježíše zranit a zklamat. Prostě jsem se vzdala všeho, co jsem předtím dělala. Moje okovy spadly a já byla volná. Všechno to, o čem jsem si myslela, že podporuje moji svobodu, mě pouze svazovalo.
Teď jsem poznala Boha a věděla jsem, že to už to nemusím dělat. Byla jsem své víry plná a vykládala o tom doma rodičům. Ti ze mě možná trochu šíleli, ale viděli, že už nechodím pít a že jsem se změnila. Přijali moji víru. Chodila jsem krátce do Slezské evangelické církve na bohoslužby v neděli, ale hledala jsem něco víc. Bohoslužby tam byly krátké a já chtěla hrozně moc poznat Boha. Moje kamarádka, která je adventistka se semnou sešla a mluvily jsme o Bohu. Pozvala mě k sobotu k nim do sboru a já souhlasila. Když jsme přišly na sobotní školu, hrozně se mi líbilo, že se probírá nějaký úkol a diskutuje se o Bohu. Řekla jsem si, že tady poznám Boha. Šla jsem tam tedy příští sobotu a i tu další. Už jsem tam zůstala a minulý rok jsem se v červenci nechala u adventistů pořktít. Můj křest byl asi druhý nejšťastnější den mého života. Ten první byl, když jsem uvěřila. Teď to bude dva roky, co znám Boha. Můžu porovnat svůj život předtím a teď, a musím říct, že jsem byla slepá a neviděla jsem, ale On mi otevřel oči. Ze tmy jsem přešla do světla a mám důvod se radovat každý den. Chci vás povzbudit ve vaší víře a ujistit vás, že Bůh žije a dokáže obrátit a dát stejnou radost, jakou dal mě, každému, kdo Ho hledá. Jediné, co pro to musíte udělat, je hledat Ho….
„Budete mě hledat a najdete mě, když mě budete hledat celým srdcem. Dám se vám najít, praví Hospodin... (Jeremiáš 29:13-14a)„
Fabča Tetamenti
